Naši lidé

Můj příběh

Od dětství mě rodiče vedli k pohybu. Během základní školy jsem několikrát týdně měla mimo jiné i pohybové kroužky, které jsem si udržovala během celého studijního období. Při práci jsem chodila cvičit, ale zjistila jsem, že bez stravovacích návyků to nepůjde. Přišla jsem na to, že jen cvičením člověk nezhubne. Největší impuls pro mne byl druhý porod, kdy jsem během těhotenství hodně přibrala. Řekla jsem si, že takhle to dál nejde a začala přemýšlet nad veškerým jídlem, které jsem měla sníst a hlavně i kdy. Brzy byly vidět výsledky a to mě těšilo. Přišla jsem na to, že musí být větší výdej než příjem, a že bez kvalitní a pravidelné stravy to nejde.

Když mladší dcera začala chodit do školky, nadchla jsem se pro běh. Začátky byly hodně těžké, ale časem se vše zlepšovalo. Tady jsem také zjistila, že musím upravit jídelníček, hlavně po ránu před během. Musela jsem přemýšlet nad tím, co budu snídat, protože časem jsme začala běhat delší vzdálenosti, tím pádem jsem i strávila venku více času a měla jsem hlad. Po roce jsem začala běhat s kladenskou skupinou Jeden měsíc běžce JMBěh, který vedou super trenéři. Vše bylo super, jezdila jsem na závody a během dalšího roku uběhla svůj první půl maraton. Bohužel po prodělání Covid 19 mě přestalo poslouchat koleno a uběhnu už jen tři kilometry bez bolesti. Zkoušela jsem kde co, ale nic nepomohlo. Běhu jsem se nechtěla vzdát, tak jsem zvolila jinou alternativu a tou je Nordic walking. K tomu jezdím na kole, občas zajdu do posilovny a ráda chodím do sauny. S rodinou provozujeme různé sporty, které máme rádi, jako je lyžování, bruslení a plavání.

Další období, kdy jsem hodně řešila stravu bylo s mojí starší dcerou. Od dětství milovala sladké a nechtěla se toho vzdát. I přes zákazy se ke sladkému nějak dostávala. I když jsme měli jinak vyváženou zdravou stravu, tak to nebylo nikde vidět, protože se pořád někde dopovala sladkým. Do toho jsme se rozvedli s manželem a ona ve dvanácti letech měla nadváhu. Bylo to hodně těžké, vymýšlela jsem různé výzvy, jako Den bez sladkého, kartičky, které zdůrazňovaly kolik sladkého můžou denně sníst. Každá má dodnes svojí taštičku na lednici, kam si dávají sladkosti, které dostaly třeba k Mikuláši. Dcery chodily na sportovní kroužky, plavat každý týden, jezdili jsme na bruslích, na kole, ale nepomohlo to.

Během karantény, kdy byla starší dcera v osmé třídě, jsme přišly o veškeré kroužky a to byl konec.

Naštěstí na to přišla, že to takhle dál nejde, a že musí sama chtít zhubnout, ale bylo to až ve čtrnácti letech. Začaly jsme cvičit několikrát týdně podle internetu, jedla pravidelně jako před tím, ale vynechala to sladké. Začátky byly hodně těžké. Ta závislost na sladkém byla hodně veliká, pohyb také hodně bolel, ale díky silné vůli byly časem vidět pokroky. Na konci deváté třídy se vraceli po pandemii do školy. Spolužáci byli překvapeni a někteří ji ani nepoznávali. Bylo vidět, že to stálo za to. Nyní je ve druhém ročníku na střední škole. Váhu si pořád udržuje tím, že má pravidelný příjem kvalitní stravy a sladké si dá jednou denně.

Tím bych chtěla říct, že pro zdravý život je důležité dodržovat všechny zásady zdravého životního stylu, z nichž je bezesporu správné stravování. Snažím se stále získávat v tomto oboru nové poznatky. Jsem velice ráda, že jsem našla takovou práci, která mě baví, kde vidím výsledky na ostatních lidech a můžu jim pomoci. Nutriadapt je spojení výživového poradenství se speciální přístrojovou péčí, která pomáhá klientům k rychlejšímu dosažení jejich cílů, jak ke kráse, tak ke zdraví.