Každé desáté české dítě bojuje s obezitou nebo nadváhou

Schválně se rozhlédněte kolem sebe po ulici. Sledujte zejména dospívající. Mezi štíhlými až extrémně štíhlými jedinci se mnohem více než dříve vyskytují také mladí lidé, kteří mají pět, ale také deset nebo dvacet kilo navíc.

Hlavní příčina? Životní styl jejich vlastní rodiny. Samozřejmě, zmínění teenageři už si do velké míry rozhodují o tom, co budou jíst, sami, ale jsou to jejich rodiče, kteří dávno předtím rozhodli o jejich vztahu k jídlu a pohybu. „Malé děti se učí převážně napodobováním svých rodičů. Pokud vidí rodiče vysedávat u televize nebo u počítače, nelze se divit, že to začnou pokládat za normální, a naopak pohybové aktivity považují za něco nepatřičného,“ říká k tomu MUDr. Ondřej Nývlt.

Zbytečně mladí nemocní

Zatímco dospívající řeší svou váhu především v souvislosti se vzhledem, lékaři bijí na poplach. Obezita v dětství úzce souvisí se smrtelně nebezpečnými nemocemi, jako je infarkt, mozková mrtvice nebo cukrovka, které se u obézních dětí mohou objevit v dospělosti. A to už kolem třicítky. Tyto nemoci spojujeme spíše s věkem kolem šedesátky. S věkem se výskyt těchto nemocí zvyšuje. První zdravotní problémy související s obezitou se podle lékařů u postižených jedinců objevují zhruba kolem pětadvacítky.

Takových případů bude zřejmě přibývat. Přestože je obézních dětí v průměru deset procent, ve skutečnosti jejich počet s věkem stoupá. V patnácti letech má problémy s váhou plná čtvrtina z nich. Trpí nadváhou či dokonce obezitou. A co hůře, každé dvacáté dítě v tomto věku trpí těžkou obezitou, s třiceti, ale také šedesáti kily navíc. To už je vyřazuje z běžného života, protože svým vrstevníkům jednoduše fyzicky nestačí. Často na to mají jediný lék, osamělost léčí zase jídlem a začarovaný kruh se uzavírá.

Školáci, kteří mají cukrovku

Výsledkem jsou vážné nemoci, například diabetes 2. typu, který není vrozený a přímo souvisí se životním stylem. Vyskytuje se mezi školáky, dokonce mezi dětmi ještě mladšími.

Je bohužel pravda, že sklony k nadváze či obezitě se dědí. Pokud má dítě obézní matku i otce, hrozí mu to samé s osmdesátiprocentní pravděpodobností. Obezita se mu však může vyhnout, pokud si rodiče budou tohoto rizika vědomi a budou jeho váhu hlídat už od narození. Avšak nikoli pomocí zákazů a přísné diety, to je v případě dětí kontraproduktivní. Daleko účinnější je, když se rodině podaří zavést zdravý životní styl a rodiče jdou dětem příkladem. Pokud je obézní jeden rodič, klesá riziko, že dítě tyto sklony zdědí, na polovinu.

Podle lékařů má smysl přemýšlet nad jídelníčkem dětí už v době, kdy jim je sotva několik měsíců, protože už tehdy se vytváří stravovací návyky a množství tukových buněk, kterých se pak tělo jen obtížně zbavuje. Bohužel, například v dětských kaších i pro čtyřměsíční děti se běžně vyskytuje cukr, ačkoli děti by je – nezvyklé na tak sladkou chuť – ve většině případů jedly i bez něj.

Nejhorší je to v USA

Stoupající počet dětí s kily navíc souvisí se zvyšujícím se věkem matek. Ty samy totiž častěji než mladší ženy trpí nadváhou a také se jim rodí větší děti se sklony ke kojenecké obezitě. Odborníci odhadují, že pokud je dnes obézních v průměru deset procent českých dětí, přinejmenším počínajícími problémy s nadváhou jich trpí skoro třetina. Nejhorší je v tomto směru situace v USA, kde je třetina dětí obézních.

Utěšit by nás nemělo ani to, že české děti na tom jsou v Evropě celkově průměrně. Nejvíce malých tlouštíků mezi 7 a 17 lety je v Itálii (35 procent), hodně jich je také ve Španělsku a Portugalsku. Málo jich je například ve Švýcarsku (8 procent). Podobné statistiky je potřeba brát s rezervou, jelikož každá země má jinou metodiku zjišťování podobných dat. Slovensko i Německo udávají čísla podobná českým.