Nízkosacharidová strava. Módní dieta nebo zdravější způsob stravování?

Ve prospěch nízkosacharidové stravy je potřeba zdůraznit, že se např. u diabetu využívala v československé medicíně ještě v 60. a 70. letech minulého století, jak vzpomíná MUDr. Michal Piják, který svou lékařskou dráhu začínal v roce 1972 a jako první v československé odborné literatuře publikoval důležitý přehled o poruchách sacharidového metabolismu a klíčové roli glukagonu. Ty s nízkosacharidovou stravou úzce souvisejí.

V příznivém světle o nízkosacharidové stravě, jako o jedné z možností léčby nejen diabetu, píše i hovoří také MUDr. Hana Krejčí, interní lékařka a diabetoložka z Všeobecné fakultní nemocnice. Přehledový článek této léčbě věnoval plzeňský profesor Zdeněk Rušavý. A nízkosacharidová strava je od roku 2017 také součástí doporučení České diabetologické společnosti pro těhotenskou cukrovku.

Co je a co není nízkosacharidová strava
 

Ačkoliv neexistuje univerzální definice nízkosacharidové stravy, lze ji popsat jako stravu založenou na čerstvé zelenině, masu, rybách, vajíčkách, mléčných výrobcích, ořeších, semínkách a v menším množství i na ovoci. Nízkosacharidovou stravu lze také sestavit i jako vegetariánskou, veganskou, bezlepkovou, košer či halal, a přizpůsobit ji tak kulturním a společenským zvyklostem i osobním preferencím a chutím.

Hezky česky? Ne, raději odlehčeně a bez rafinovaných cukrů
 

Od běžné české stravy se nízkosacharidová strava liší tak, že namísto pečiva a tradičních příloh, jako jsou brambory, rýže, těstoviny a knedlíky, se na talíři objevuje čerstvá listová (bezškrobová) zelenina, saláty, brokolice, zelí a další zelenina, která je zrovna k dispozici. Současně mizí veškeré netučné a nízkotučné a jiné údajně „zdravé“ potravinářské produkty s přidanými cukry, škroby a dalšími chemickými přísadami. Nízkosacharidová strava také obsahuje jen minimum cukru, bílé mouky a dalších rafinovaných sacharidů, a tedy žádné oplatky, sušenky, zákusky, sladkosti nebo slané pamlsky. Typicky neobsahuje více než 130 gramů sacharidů denně, obvykle mezi 15–25 % celkového kalorického příjmu.

Kolik sacharidů, tolik typů
 

Nízkosacharidové typy stravy lze rozlišovat také podle průměrného denního příjmu sacharidů, které vedle bílkovin, tuků a alkoholu představují jednu ze čtyř hlavních makroživin typických v moderní společnosti:

• bezsacharidová strava (denní příjem sacharidů asi 0 gramů)
• velmi nízkosacharidová strava (do 20 g denně)
• nízkosacharidová strava (21–60 g denně)
• strava se sníženým příjmem sacharidů (61–100 g denně)
• volnější nízkosacharidová strava (101–130 g denně)

Toto rozdělení odpovídá konceptu tzv. sacharidové tolerance Russela Wildera, lékaře ze slavné Mayo Clinic v Minnesotě, otce ketogenní diety pro léčbu epilepsie.

Pod pojem nízkosacharidová strava v tomto článku nespadají „masové“ ani proteinové diety, proteinové ani jiné nápoje v pytlíku, ketodiety, bezsacharidová strava ani speciální ketogenní dieta používaná v neurologii při léčbě epilepsie.

Trochu z historie

 

Odborná lékařská literatura se o nízkosacharidové stravě zmiňuje od poloviny 19. století a koncept tzv. sacharidové restrikce, tedy výrazného omezení příjmu sacharidů ve stravě, využívala dokonce i Charvátova dieta sestavená kolem roku 1920 Josefem Charvátem, zakladatelem oboru endokrinologie v Československu, dodnes považovaná za nejefektivnější metodu redukce tukové tkáně.

Do širšího povědomí se nízkosacharidová strava dostala v podobě přísné ketogenní diety. Russell Wilder, americký lékař se zkušenostmi s využitím nízkosacharidové stravy u obezity a diabetu, vyslovil hypotézu, že příznivý terapeutický efekt hladovění na průběh epilepsie u dětí, který popsal tým Dr. Geyelina, není způsoben hladověním, ale souvisí s produkcí tzv. ketolátek (produkt metabolismu tuků), a že stejného efektu by bylo možné dosáhnout pouhým omezením příjmu sacharidů, při normálním kalorickém příjmu a bez hladovění. Jeho lékařský úsudek se ukázal jako geniálně přesný, děti s epilepsií už nemusely hladovět, a ketogenní dieta do dnešního dne představuje důležitou léčebnou možnost pro pacienty s epilepsií.

Ketogenní stravu zatlačily do pozadí léky

S objevem inzulinu a moderních antiepileptik pak nízkosacharidová strava (včetně ketogenní diety) ustoupila do pozadí. Od 50. let 20. století se pak, jako strava s vysokým příjmem tuku, stala nepřímo obětí nově prosazovaného modelu kardiovaskulárního onemocnění, ve kterém jsou stravní tuky, především ty živočišné, hlavní příčinou.

Aktuálně je nízkosacharidová strava součástí doporučení ve Švédsku, na Islandu, v Austrálii, ve Velké Británii a České republice.

Nízkosacharidová strava v léčbě a prevenci

 

U některých pacientů s epilepsií jsou antiepileptika neúčinná, ale nízkosacharidová strava, především ketogenní dieta, u nich má dobrý účinek. Stejná dieta je nyní zkoumána v souvislosti s léčbou některých zhoubných nádorů mozku, roztroušené sklerózy, Alzheimerovy choroby a dalších neurodegenerativních onemocnění a také migrén.

Nízkosacharidová strava je zkoušena také v léčbě astma bronchiale, nespecifických střevních zánětů, některých kožních afekcí, např. psoriasis, akné, nebo jako adjuvantní léčba onkologických onemocnění. Prosazuje se také s úspěchem v léčbě obezity, metabolického syndromu a diabetu, a to i ve své tzv. paleolitické podobě.

Z dosud dostupných studií vyplývá, že nízkosacharidová strava může mít příznivý efekt v léčbě a zřejmě i v prevenci, mimo jiné v těchto případech:

• častý pocit hladu
• nadváha a obezita
• cukrovka 1. typu
• cukrovka 2. typu
• těhotenská cukrovka
• prediabetes
• metabolický syndrom/inzulinová rezistence
• kardiovaskulární onemocnění
• vysoký krevní tlak
• nespecifické střevní záněty
• syndrom polycystických vaječníků
• některá alergická a autoimunitní onemocnění
• akné
• další onemocnění

Sport bez nálože sacharidů. Fakt nebo bláznovství?

 

Běžně se předpokládá, že dostatečně vysoký příjem sacharidů ve stravě (nad 40 % celkového kalorického příjmu) je nutnou podmínkou pro to, aby člověk mohl sportovat, případně vyvíjet náročnější fyzickou aktivitu.  Z toho se dovozuje, že člověk na nízkosacharidové stravě nemůže sportovat.

V minulosti se vycházelo patrně ze studií, kde byl při jízdě na trenažeru sledován efekt stravy s různým obsahem sacharidů na čas do vyčerpání. Následovaly experimenty z druhé světové války, kdy byl vojákům servírován pemmican (upravené sušené maso), a kauza sacharidy pro sport byla završena díky svalovým biopsiím, nové technologii z 60. let 20. století, díky kterým vznikl koncept svalového glykogenu jako limitujícího faktoru vysoké zátěže a strategie „nakládání“ sacharidů.

Tim Noakes, přední světový sportovní vědec a lékař, se svým týmem identifikoval za období 31 let pouze 11 publikovaných studií, které se zabývaly efektem nízkosacharidové stravy na výkonnost. Z nich jen dvě zjistily její negativní vliv. Zbývající studie zjistily zlepšení výkonnosti, případně podobné výsledky nebo žádný efekt. Autoři současně poznamenali, že žádná z těchto studií nezahrnovala dlouhodobou (6–12 měsíců) adaptaci na nízkosacharidovou stravu, jen jedna se zabývala náročnější vytrvalostní disciplínou (cyklistická časovka na 200 km), a žádná nesrovnávala efekt změny stravy u atletů s normálním metabolismem sacharidů a atletů se známou inzulinovou rezistencí. V posledních třech letech bylo publikováno hned několik nových studií.

Tým Jeffa Voleka zjistil, že dlouhodobá adaptace cyklistů vede k výjimečně vysoké oxidaci tuků, zatímco využití svalového glykogenu a obnovení zásob, v průběhu a po 3hodinovém běhu, se nelišila od atletů na běžné vysokosacharidové stravě.

Dále se zjistilo, že nízkosacharidová (ketogenní) strava nijak zásadně neovlivňuje fyzickou zdatnost, může však představovat problém u závodních atletů.

V novozélandské studii z roku 2017 atleti v úvodu vnímali snížení hladin energie, ale ta se brzy opět navrátila, zejména během cvičení. Hlásili ale také neschopnost snadno zvládat zátěž vysoké intenzity. Každý z účastníků zaznamenal větší pohodu, zlepšení rekonvalescence, zlepšení kožních problémů a snížení zánětu, a chtěli v tomto typu stravování pokračovat právě kvůli nečekaným zdravotním benefitům.

Dále v roce 2017 přinesli vědci zprávu, že ačkoliv nízkosacharidová strava vede k většímu využití tuků, došlo u závodních chodců ke zvýšení nároků na kyslík a  zhoršení výkonu v závodě na 10 km. Na doplnění je možné uvést, že atleti v nízkosacharidové větvi odtrénovali během tří týdnů průměrně 331 km (oproti 351 km a 377 km v ostatních dvou větvích), a že vědci nedali atletům možnost si na nízkosacharidovou stravu zvyknout.

Výkonnost zřejmě neomezuje a svědčí dobrému zdraví. Sportovci to potvrzují
 

Dostupné studie tedy jednoznačně neukazují na výhodu adaptace na nízkosacharidovou stravu pro konkrétní typy sportu. Některé z nich naznačují jistá omezení výkonnosti u elitních závodníků. Je ale zřejmé, že tato strava nemusí ani u elitních sportovců vždy vést k zásadnímu omezení výkonnosti, a naopak může hrát klíčovou roli při dlouhodobém udržení dobrého zdraví a optimální hmotnosti/tukových zásob.

Pro běžné sportovní nadšence i velkou většinu diabetiků, kteří se pohybu a sportu věnují jako svému koníčku, nebude nízkosacharidová strava představovat žádnou zásadní překážku při sportování. Přibývají také sportovci, kteří své zkušenosti s nízkosacharidovou stravou sdílejí s širší veřejností i se svými lékaři. Typickým příkladem je britský nutriční poradce Barry Murray (vítězství ve 200km ultramaratonu) nebo Eva Kapp, diabetička 1. typu. Ta veřejně vyprávěla o svém Iron Woman triatlonu, ve kterém skončila druhá ve své věkové kategorii, a to při udržení velmi dobré kontroly glykémie.

10 nejčastějších mýtů a omylů

1) Sacharidy ve stravě jsou nezbytným a základním zdrojem energie pro člověka

Většina tělních tkání, tedy veškeré svalové tkáně včetně srdečního svalu, tukové tkáně, jater, ledvin a dalších (tedy téměř celé tělo) jako zdroj energie využívá mastné kyseliny, aminokyseliny, případně ketolátky, jsou-li k dispozici (Frayn 2013, Harvey 2011). Na spalování glukózy tyto tkáně „přepínají“ až po konzumaci sacharidů, aby pomáhaly udržet hladinu glukózy v krvi v normě. Svaly se postarají až o 70–80 % krevní glukózy po jídle obsahujícím sacharidy. Sacharidy jsou tedy hlavním zdrojem energie jen tehdy, pokud jsou hlavní složkou naší stravy. To je však kulturní záležitost a nikoli výživová nutnost.

Sacharidy navíc nepatří mezi tzv. esenciální živiny, a neexistuje tedy fyziologická potřeba člověka přijímat sacharidy ve stravě (Bender 2014). Proto ani cukr – typicky z cukrové třtiny nebo cukrové řepy – člověk nemusí přijímat ve stravě. V krevním oběhu neobíhá bílý cukr, ale glukóza – a některé buňky a tkáně glukózu skutečně potřebují. Tato tzv. obligátní potřeba se týká např. některých nervových buněk, červených krvinek a buněk nadledvin. Tuto potřebu si však tělo umí spolehlivě pokrýt i bez sacharidů ve stravě, a to bez rizika odbourávání svalů.

2) Mozek se neobejde bez krevní glukózy, potřebuje min 120 gramů sacharidů ze stravy denně

Tzv. obligátní potřeba mozku pro glukózu neznamená, že tato glukóza musí mít původ ve stravních sacharidech. Játra, a v menší míře i ledviny, tvoří glukózu 24 hodin 7 dní v týdnu, a tělo je schopné dostatečné množství glukózy mozku dodat. Mozek přitom využívá na energii převážně glukózu jen v případě, když člověk konzumuje určité minimální množství sacharidů (přibližně 100 gramů denně). S klesajícím množstvím sacharidů ve stravě se zvyšuje poměr energie, kterou mozek získává z tzv. ketolátek, přesněji z beta-hydroxybutyrátu.

3) Nedostatek sacharidů ve stravě vede k tvorbě ketolátek, které jsou škodlivé, a jejich nadbytek může vyústit v ketoacidózu

Ketolátky jsou pro buňky přirozeným zdrojem energie, za určitých okolností dokonce bezpečnější a lepší než glukóza. Např. u pacientů se srdečním onemocněním mají ketolátky ochranný vliv na srdeční sval (Zinman 2015, Ferrannini 2016) a podobně u epilepsie dochází méně často k epileptických záchvatům, když mozkové buňky spalují převážně ketolátky (beta-hydroxybutyrát) namísto glukózy. Proto se ketogenní strava používá v léčbě epilepsie  i u celé řady dalších nemocí. Za normálních okolností, pokud tělo produkuje dostatek inzulinu, je tvorba ketolátek umírněná (regulovaná) a nedochází ke ketoacidóze. Ketogenní strava ale není nebezpečná ani u diabetiků na inzulinu – při dostatečných dávkách inzulinu ke ketoacidóze nedochází.

4) Nízký příjem sacharidů u diabetiků zvyšuje riziko hypoglykémie

Podle tzv. zákona malých čísel (Bernstein 2007) je konzumace malého množství sacharidů spojena s potřebou malého množství inzulinu, což vede ke snížení rizika hypoglykemie.

5) Omezení sacharidů způsobuje nedostatečný příjem živin, vlákniny, vitamínů a minerálních látek 

„Opakovaná tvrzení, že nízkosacharidová strava vede ke zhoršení zdraví, se nikdy nepodařilo prokázat,“ připomíná německý profesor Kasper. Je třeba upozornit také na epidemiologické studie (Fung 2010, Noto 2013, Li 2014), které však za „nízkosacharidovou“ stravu považovaly stravu s 36–42 % energie v sacharidech, což je vysoko nad běžným příjem u nízkosacharidové stravy. Špatně sestavená nízkosacharidová strava však, stejně jako jakákoliv jiná špatně sestavená strava, může vést ke zdravotním problémům (Paoli 2013).

6) Nadměrná konzumace tuků vede k tloustnutí

Z randomizovaných kontrolovaných studií (RCT) a jejich systematických revizí jednoznačně vyplývá, že i velmi vysoký poměr tuků ve stravě (60–80 % energetickému příjmu) vede k redukci tukové tkáně (Shai 2008, Ajala 2013, Dyson 2015).

7) Nadměrná konzumace tuků vede ke zhoršení krevních lipidů a zvýšení kardiovaskulárního rizika

Nízkosacharidová strava nezvyšuje kardiovaskulární riziko. (Dyson 2015, Kosinski 2017)

8) Nadměrná konzumace nasycených tuků způsobuje kardiovaskulární onemocnění

Nízkosacharidová strava nemusí mít „nadměrný“ obsah nasycených tuků (Brinkworth 2016a). Snižování konzumace nasycených tuků s cílem snížit krevní cholesterol obvykle v intervenčních RCT studiích nemá vliv na celkovou úmrtnost (Howard 2006, Ramsden 2016, Globopol 2017).

9) Nízkosacharidová strava vede ke zhoršení metabolismu vápníku a k osteoporóze

Tento problém se objevil u některých pacientů s epilepsií léčených antiepileptickými léky. Nicméně studie (mimo refraktorní epilepsii v trvání 12–24 měsíců) nezjistily žádný významný rozdíl mezi nízkotučnou a nízkosacharidovou stravou. A proto shodně uzavírají, že nízkosacharidová strava nemá negativní dopad na kostní zdraví. Za potenciálně příznivý vliv LCHF stravy lze naopak považovat její vyšší obsah vápníku a vitaminu D (Foster 2010, Krebs 2010, Brinkworth 2016b).

10) Nízkosacharidová strava vede ke zhoršení psychického stavu

Vedle metabolické adaptace na nízkosacharidovou stravu (která může trvat až 3 nebo 4 týdny a někdy přináší i krátkodobé symptomy, např.únavu) s sebou může přechod na typ stravyje diametrálně odlišná od běžného způsobu stravovánípřinést i další psychologicko-společenské důsledky. Od zavržení ze strany zdravotníků přes nepochopení nejbližšího okolí až po praktické logistické problémy v rámci fungování rodiny či v zaměstnání.

Studie nicméně ukázala, že redukce hmotnosti je spojena s výrazným zlepšením psychického zdraví, a to bez ohledu na typ stravy. Nízkotučná i nízkosacharidová strava vedou v rámci programu změny životního stylu, který zahrnuje i cvičení, k lepšímu psychickému zdraví (Brinkworth 2016a).

Low carb: Nejčastější pro a proti

 

• Výrazné utlumení pocitu hladu. To může přijít vhod hlavně – ale nejen – při snaze zbavit se nadbytečných tukových zásob. Lidé obvykle jí méně často a nevědomky omezují příjem kalorií. Výrazně ubývá nervozita a stres spojený s neustálým pocitem hladu a přemýšlením, jak a kde se najíst. Podobně u vytrvalostních sportů může nízkosacharidová strava odbourat některé logistické problémy související s časováním jídla, výběrem potravin a žaludeční nevolností v průběhu závodu. U mnoha chronických onemocnění má nízkosacharidová strava příznivý vliv, vede ke zmírnění/odeznění symptomů a v některých případech ke snížení či dokonce vysazení všech léků. Nízkosacharidová strava však samozřejmě není „jedinou správnou“ stravou pro každého ani pro všechna onemocnění – je to jedna z možností podle pravidla „více cest vede do Říma“.

• Od nízkosacharidové stravy mohou odradit praktická úskalí, na která člověk ze začátku naráží v běžném životě. Od kulturních a společenských zvyklostí („Nechutná ti můj knedlík?“, „Ta tvoje dieta ti ucpe cévy/způsobí infarkt!“) až po nesnadnou dostupnost kvalitních potravin, které tomuto typu stravování vyhovují, a obecné nastavení společnosti na běžnou stravu s vyšším příjmem sacharidů. Ve školách, nemocnicích, jídelnách i restauracích se automaticky servírují klasické přílohy, v obchodech se nabízejí hlavně ultra-zpracované potravinářské produkty s vysokým obsahem rafinovaných sacharidů a olejů, které do nízkosacharidové stravy nepatří.

• Nedostatek dlouhodobých dat o bezpečnosti a případných nežádoucích účincích. U stravy, která je založena na vyloučení výživově nehodnotných přidaných cukrů a sacharidových příloh v podobě běžného pečiva, rýže, knedlíků či těstovin, která současně vede ke zlepšení kompenzace diabetu, dalších složek metabolického syndromu a v některých případech k úplnému odeznění onemocnění (remisi), je ale dlouhodobý negativní dopad spíše nepravděpodobný. Rizikem jakékoliv stravy je však sklouznutí ke konzumaci nekvalitních potravin či ultra-zpracovaných potravinářských produktů, například uzenin.

• Další chybou je navýšení příjmu tuků, ale nedostatečné snížení příjmu sacharidů – strava bohatá současně na tuky i sacharidy není optimální.

• V některých případech není nízkosacharidová strava vhodná a nedoporučuje se. Jde například o vrozené poruchy metabolismu tuků, primární hyperlipoproteinémie (zvýšené hladiny některých částic v krvi), porfyrie (porucha funkce důležitých enzymů), chronický zánět slinivky břišní a další stavy spojené se špatným vstřebáváním tuků. Někdy přechod na nízkosacharidovou stravu „odkryje“ částečnou primární dyslipidémii, která se při běžném příjmu tuků neprojevuje. Běžné sekundárně podmíněné dyslipidémie (zejména při inzulinové rezistenci) se naopak na této stravě mohou zlepšit, a nepatří mezi kontraindikace.

• Tato strava také není vhodná při neschopnosti udržet adekvátní nutrici a dostatečný kalorický příjem.

• Některé studie nesvědčí ve prospěch nízkosacharidové stravy, popřípadě nemají výrazně lepší výsledky než jiné typy stravy (Dyson 2015, Foster 2010). To obecně souvisí se složitostí klinického výzkumu v oblasti výživy, odlišném designu studií (Gardner 2018) a také s nejednotnou definicí nízkosacharidové stravy.

• Objevuje se také zaujatost autorů, ať už ve prospěch nebo proti tomuto způsobu stravování.

• Robustní randomizované studie také naráží na problém individuálního přístupu, který je s randomizací v příkrém rozporu. Dlouhodobé udržení náhodně přiděleného typu stravy může být nereálné. Velmi cenné mohou být případové studie, předávání klinických zkušeností a studie charakteru Real World Evidence (Unwin 2014, Unwin 2015, Unwin 2016, Mark 2016).
   

Kde se o low carb dozvědět více. Dokonce i v češtině
 

Užitečné informace o použití nízkosacharidové stravy v praxi nabízí lékař a diabetik 1. typu Richard Bernstein ve své knize Diabetes Solution (Bernstein 2011), švédský lékař Andreas Eenfeldt na informačním portálu Dietdoctor.com a britské fórum Diabetes.co.uk. Nově lze informace načerpat také v češtině na stránkách Cukrpodkontrolou.cz, Neslazeno.cz a Deliketo.cz.

Low carb nemusí být pro každého. Jsou i jiné zdravé alternativy
 

Závěrem je vhodné zopakovat, že nízkosacharidová strava nemusí vyhovovat všem a ani není jediným typem stravy, který vede k lepším výsledkům. Další stravní přístupy zahrnují středomořskou stravu, převážně vegetariánskou stravu ze základních potravin a další.

K dobrým výsledkům může vést i běžně doporučovaná vyvážená strava, pokud je složena z kvalitních základních potravin s převážně nízkým glykemickým indexem, bez přidaných cukrů včetně fruktózy.

 

Článek byl napsán v odborné spolupráci s Honzou Vyjídákem a za použití níže uvedených zdrojů. Honza Vyjídák je advokát a nezávislý poradce v oblasti výsledků lékařské péče a procesní optimalizace ve zdravotnictví.

Baranano (2008) The Ketogenic Diet: Uses in Epilepsy and Other Neurologic Illnesses

Bender (2014) Introduction to Nutrition and Metabolism

Bergstrom (1967) A study of glycogen metabolism in man

Bernstein (2007) The Laws of Small Numbers – Diabetes Solution

Bernstein (2011) Diabetes Solution: A Complete Guide To Achieving Normal Blood Sugars

Brinkworth (2016a) Long-term effects of very low-carbohydrate and high-carbohydrate weight-loss diets on psychological health in obese adults with type 2 diabetes: randomized controlled trial

Brinkworth (2016b) Long-term effects of a very-low-carbohydrate weight-loss diet and an isocaloric low-fat diet on bone health in obese adults

Bukovský (2014) Paleo je Faleo!

Burke (2017) Low carbohydrate, high fat diet impairs exercise economy and negates the performance benefit from intensified training in elite race walkers

Cajthamlová (2013) Psychologické aspekty obezity

ČDS (2017) GESTAČNÍ DIABETES MELLITUS - Doporučený postup screeningu, gynekologické, perinatologické, diabetologické a neonatologické péče 2017

Čopová (2016) Role výživy u pacientů s IBD

CSIRO (2016) The CSIRO Low-carb diet

Diabetes UK (2017) Position statement: Low-carb diets for people with diabetes

Di Lorenzo (2016) Cortical functional correlates of responsiveness to short-lasting preventive intervention with ketogenic diet in migraine: a multimodal evoked potentials study

Dyson (2015) Low Carbohydrate Diets and Type 2 Diabetes: What is the Latest Evidence?

Ebstein (1883) Fettleibigkeit (Corpulenz) (Wiesbaden: J. F. Bergmann, 1883) 1–54

Ebstein (1884) Corpulence and its treatment on physiological principles’. (Translated by Keane, A. H., London, Covent Garden, H. Grevel, 1884) 

Ebstein (1898) Uber die Lebenweise der Zuckerkranken

Feinman (2015) Dietary carbohydrate restriction as the first approach in diabetes management: Critical review and evidence base

Ferrannini (2016) Shift to fatty substrates utilization in response to sodium-glucose co-transporter-2 inhibition in nondiabetic subjects and type 2 diabetic patients

Foster (2010) Weight and Metabolic Outcomes After 2 Years on a Low-Carbohydrate Versus Low-Fat Diet: A Randomized Trial

Frayn (2013) Metabolic Regulation: A Human Perspective

Fung (2010) Low-carbohydrate diets and all-cause and cause-specific mortality: Two cohort Studies

Gardner (2018) Effect of Low-Fat vs Low-Carbohydrate Diet on 12-Month Weight Loss in Overweight Adults and the Association With Genotype Pattern or Insulin Secretion, The DIETFITS Randomized Clinical Trial

Globopol (2017) Stručné přehledy - Nasycené mastné kyseliny

Harvey (1872) On corpulence in relation to disease: With some remarks on diet (1872) (London: Henry Renshaw, 1872) 1–148

Harvey (2011) Lippincott's Illustrated Reviews: Biochemistry, International Student Edition

Howard (2006) Low-fat dietary pattern and risk of cardiovascular disease: the Women's Health Initiative Randomized Controlled Dietary Modification Trial

Christensen (1939) Zur Methodik der respiratorischen Quotient-Bestimmungen in Ruhe and bei Arbeit

Kahleová (2016) „Nechť je jídlo tvým lékem a tvým lékem nechť je jídlo.“ Hippokrates... Diabetes a výživa

Kapp (2013)  Diabetes, Iron Man, and nature’s forces

Kark (1946) Defects of pemmican as an emergency ration for infantry troops

Kasper (2015) Výživa v medicíně a dietetika

Klement (2016) Impact of a ketogenic diet intervention during radiotherapy on body composition: I. Initial clinical experience with six prospectively studied patients

Kosinski (2017) Effects of Ketogenic Diets on Cardiovascular Risk Factors: Evidence from Animal and Human Studies

Kossoff (2011) Ketogenic Diets: Treatments for Epilepsy and Other Disorders

Krebs (2010) Efficacy and Safety of a High Protein, Low Carbohydrate Diet for Weight Loss in Severely Obese Adolescents

Krebs (2016) A randomised trial of the feasibility of a low carbohydrate diet vs standard carbohydrate counting in adults with type 1 diabetes taking body weight into account

Krejčí (2016) Gestační Diabetes Mellitus

Krejčí (2017) Nízkosacharidová strava nejen v léčbě diabetu, EUC 2017 Praha

Li (2014) Low carbohydrate diet from plant or animal sources and mortality among myocardial infarction survivors

Lorenz-Meyer (1997) Omega-3 fatty acids and low carbohydrate diet for maintenance of remission in Crohn's disease. A randomized controlled multicenter trial. Study Group Members (German Crohn's Disease Study Group)

Magnusdottir (2016) Næringarmeðferð einstaklinga með sykursýki af tegund 2

Manheimer (2015) Paleolithic nutrition for metabolic syndrome: systematic review and meta-analysis

Mark (2016) A successful lifestyle intervention model replicated in diverse clinical settings

Martin (2016) Ketogenic diet and other dietary treatments for epilepsy

Mavropulous (2005) The effects of a low-carbohydrate, ketogenic diet on the polycystic ovary syndrome: A pilot study

McKenzie (2017) A Novel Intervention Including Individualized Nutritional Recommendations Reduces Hemoglobin A1c Level, Medication Use, and Weight in Type 2 Diabetes

Mlejnková (2007) Obezita a nadváha

Morgan (1877) Diabetes mellitus: its history, chemistry, anatomy, pathology, physiology, and treatment

Murray (2015) How to win a 200km Ultra doing things you are told you can’t do

NICE (2017) Type 2 diabetes in adults: management

Nichols (2015) Real Food for Gestational Diabetes: An Effective Alternative to the Conventional Nutrition Approach

Nielsen (2012) Low carbohydrate diet in type 1 diabetes, long-term improvement and adherence: A clinical audit

Noakes (2014) Low-carbohydrate diets for athletes: what evidence?

Noakes (2015) The Real Meal Revolution: The Radical, Sustainable Approach to Healthy Eating

Noto (2013) Low-Carbohydrate Diets and All-Cause Mortality: A Systematic Review and Meta-Analysis of Observational Studies

Oppenheimer (1917) Diabetic Cookery, Recipes and Menus

Piják (1974) Úloha glukagonu v látkovej premene glycidov, patologická sekrécia glukagónu a jej klinický význam

Ramsden (2016) Re-evaluation of the traditional diet-heart hypothesis: analysis of recovered data from Minnesota Coronary Experiment (1968-73)

Ranjan (2017) Short-term effects of a low carbohydrate diet on glycaemic variables and cardiovascular risk markers in patients with type 1 diabetes: A randomized open-label crossover trial

Rušavý (2016) Složení makronutrientů v diabetické dietě

Saslow (2017) An Online Intervention Comparing a Very Low-Carbohydrate Ketogenic Diet and Lifestyle Recommendations Versus a Plate Method Diet in Overweight Individuals With Type 2 Diabetes: A Randomized Controlled Trial

SBU (2013) Dietary treatment of obesity

Shai (2008) Weight Loss with a Low-Carbohydrate, Mediterranean, or Low-Fat Diet

Swidsinski (2017) Reduced Mass and Diversity of the Colonic Microbiome in Patients with Multiple Sclerosis and Their Improvement with Ketogenic Diet

Unwin (2014) Low carbohydrate diet to achieve weight loss and improve HbA1c in type 2 diabetes and pre-diabetes: experience from one general practice

Unwin (2015) A pilot study to explore the role of a low-carbohydrate intervention to improve GGT levels and HbA1c

Unwin (2016) It is the glycaemic response to, not the carbohydrate content of food that matters in diabetes and obesity: The glycaemic index revisited

Urbain (2017) Impact of a 6-week non-energy-restricted ketogenic diet on physical fitness, body composition and biochemical parameters in healthy adults

Volek (2015) Metabolic characteristics of keto-adapted ultra-endurance runners

Wilder (1921) The effect of ketonemia on the course of epilepsy

Wilder (1922) Primer for Diabetics

Zinman (2015) Empagliflozin, Cardiovascular Outcomes, and Mortality in Type 2 Diabetes

Zinn (2017) Ketogenic diet benefits body composition and well-being but not performance in a pilot case study of New Zealand endurance athletes